Čísla, která nedávno zveřejnila organizace APREN, jsou výmluvná. Na realizaci čeká investice do obnovitelných zdrojů energie ve výši přibližně 60 miliard eur, která je však blokována povolovacími řízeními, omezeními v elektrizační soustavě a nedostatečným rozhodováním. Podle studie představuje každý rok zpoždění přibližně 1,7 miliardy eur daňových příjmů, o které stát přichází. Už se nejedná o diskusi o energetice. Jedná se o diskusi o konkurenceschopnosti.

Nejzajímavější na tom je, že Portugalsko je dnes jednou z evropských zemí s nejvyšším podílem obnovitelných zdrojů energie na výrobě elektřiny. Výroba z obnovitelných zdrojů umožňuje snížit energetickou závislost, snížit náklady na elektřinu pro domácnosti a firmy a zvýšit atraktivitu země pro nové průmyslové odvětví. V první polovině letošního roku byl prakticky jeden měsíc, kdy výroba z obnovitelných zdrojů stačila k pokrytí celkové národní spotřeby. Jinými slovy, víme, jak vyrábět čistou energii. Co stále chybí, je schopnost proměnit tuto výhodu v hospodářský růst.

Bohužel se tato situace netýká pouze energetického sektoru. Setkáváme se s ní i v oblasti bydlení, kde je nedostatek bytů, protože procesy jsou stále pomalé. Setkáváme se s ní v průmyslu, kde projekty čekají na povolení celé roky. Setkáváme se s ní v datových centrech, logistice a mnoha dalších strategických odvětvích. Tento vzorec se opakuje až příliš často. Portugalsku se daří přilákat investory, ale rozhodování pak trvá příliš dlouho.

Samozřejmě nikdo neobhajuje nižší environmentální požadavky ani menší transparentnost. Moderní země potřebuje jasná pravidla a důkladné posuzování projektů. Jedna věc je však pečlivě prověřovat. Zcela jiná věc je proměnit rozhodování v proces tak zdlouhavý, že příležitost zmizí ještě před vydáním povolení.

Žijeme v globální ekonomice, kde je kapitál stále mobilnější. Investoři akceptují pravidla. Co však jen stěží akceptují, je trvalá nejistota. Když projekt trvá roky mezi posudky, povoleními a různými orgány, riziko již nespočívá v investici, ale přechází na samotnou zemi.

Možná nastal čas změnit způsob, jakým hodnotíme národní konkurenceschopnost. Dnes již nestačí ptát se, kolik investic dokážeme přilákat. Musíme se ptát, kolik investic dokážeme realizovat.

Skutečným problémem Portugalska totiž již není nedostatek příležitostí. Je jím rychlost, s jakou je dokážeme proměnit ve skutečnost.

A ve světě, kde se rozhodnutí přijímají stále rychleji, možná již největším rizikem pro naši ekonomiku není nedostatek investic. Nebo prostě to, že nám trvá příliš dlouho, než řekneme „ano“.