Podle konečných výsledků, které zveřejnila islandská veřejnoprávní televize RÚV, hlasovalo proti obnovení jednání celkem 52,8 % voličů, zatímco návrh podpořilo 47,2 % voličů.

Volební účast dosáhla 82,5 %, což je jedna z nejvyšších úrovní zaznamenaných v zemi v posledních letech.

Tento výsledek nepředstavuje přímé odmítnutí členství v EU. Islanďané byli naopak dotázáni, zda by jejich vláda měla obnovit jednání s Bruselem, která byla pozastavena před více než deseti lety.

Kdyby zvítězila kampaň za „ano“, jednání by mohla začít ještě před koncem roku 2026 a trvala by podle odhadů asi 18 až 24 měsíců. Jakákoli případná dohoda o vstupu do EU by pak byla předložena islandským voličům v druhém referendu.

Premiérka Kristrún Frostadóttir, jejíž Sociálnědemokratická aliance podporovala obnovení jednání, uvedla, že vláda výsledek respektuje a během svého současného funkčního období nebude o přístupových jednáních usilovat.

Vysokou volební účast označila spíše za vítězství demokracie než za politickou porážku.

Reykjavík podporuje jednání

Podpora se v rámci země značně lišila.

Reykjavík obnovení jednání podpořil, přičemž v hlavním městě dosáhla podpora v jednotlivých volebních obvodech 55 % až 58 %, zatímco na islandském venkově se podíl odpůrců pohyboval kolem 60 %.

Díky tomuto výsledku zůstává Island mimo EU, ale je i nadále úzce propojen s Evropou.

Země patří spolu s Norskem a Lichtenštejnskem do Evropského hospodářského prostoru, což jí umožňuje přístup k velké části jednotného trhu EU. Je také součástí schengenského prostoru a Evropského sdružení volného obchodu.

Island poprvé požádal o členství v EU v roce 2009 v návaznosti na finanční krizi. Jednání byla zahájena v následujícím roce, ale v roce 2013 byla pozastavena poté, co se k moci dostala euroskeptická vláda.

Rybolov je již dlouho jednou z nejobtížnějších otázek ve vztazích Islandu s EU. Toto odvětví má pro ekonomiku země zásadní význam a odpůrci členství vyjadřují obavy z toho, že by Island ztratil kontrolu nad rybolovnými kvótami a mořskými zdroji.

V poslední době se však debata rozšířila i mimo ekonomickou rovinu.

Ruská invaze na Ukrajinu, rostoucí napětí v Arktidě a opakovaný zájem amerického prezidenta Donalda Trumpa o převzetí kontroly nad sousedním Grónskem znovu vyvolaly otázky ohledně bezpečnosti menších evropských států.

Island je zakládajícím členem NATO, je však jediným členem aliance, který nemá stálou armádu. Udržuje také bilaterální obrannou dohodu se Spojenými státy.

Ministryně zahraničních věcí Þorgerður Katrín Gunnarsdóttir, která podporovala obnovení jednání o vstupu do EU, před referendem argumentovala, že vzhledem k rostoucí mezinárodní nestabilitě jsou vztahy Islandu s Evropou stále důležitější.

Prozatím se však voliči rozhodli zachovat stávající evropské dohody země, místo aby znovu otevírali otázku členství.

Vláda potvrdila, že přístupová jednání nebudou během jejího současného funkčního období obnovena, přičemž příští parlamentní volby na Islandu se musí konat nejpozději v listopadu 2028.