Biolog Pedro Alves v rozhovoru pro zpravodajskou agenturu Lusa uvedl, že „Průvodce vodními želvami Portugalska“ je určen všem, kteří se chtějí dozvědět více o devíti druzích obývajících tuto zemi, které se vyskytují v řekách, potocích a rybnících, ale i na dalších místech s trvalým či dočasným výskytem vody.

„V Portugalsku se vyskytuje devět druhů vodních želv: sedm z nich jsou exotické druhy, které do ekosystémů zavedli lidé, a dva jsou původní,“ poznamenal biolog.

Pedro Alves vysvětlil, že exotické či invazivní druhy konkurují dvěma původním druhům vyskytujícím se v zemi, a to želvě bahenní (Emys orbicularis) a želvě středomořské (Mauremys leprosa), a dodal, že vodní želvy existovaly dlouho před příchodem člověka.

„Tyto exotické vodní želvy soutěží s původními druhy o potravu a o území – konkrétně o místa pro termoregulaci, protože potřebují slunce k zahřátí. Jelikož jsou robustnější, mohou naše původní druhy vytlačit z jejich teritorií, což jim způsobuje utrpení,“ zdůraznil.

Biolog naléhavě vyzval, aby invazivní druhy nebyly z ekosystémů odstraňovány veřejností; pokud k odstranění dojde, měly by jej provádět pouze příslušné orgány, jako je Služba pro ochranu přírody a životního prostředí (SEPNA) GNRnebo Ústav pro ochranu přírody a lesů (ICNF).

„Musíme skutečně upozornit příslušné orgány, aby tato zvířata odchytily, jakmile budou identifikována,“ zdůraznil odborník.

Podle biologů z Palombaru „je tato bezprecedentní příručka zásadním a mnohostranným nástrojem, který bude nejen vést a informovat, ale také inspirovat každého, kdo studuje a obdivuje tato jedinečná stvoření s dávnou historií.“

„Tato příručka umožní komukoli identifikovat devět druhů vodních želv vyskytujících se ve vodních prostředích Portugalska a následně přispět k jejich správě nebo určit, zda se u daného jedince jedná o původní druh, či o invazivní exotický druh, který je třeba odstranit,“ upřesnil Pedro Alves.

Jelikož jsou tato zvířata polovoďácká, potřebují trvalé nebo dočasné vodní plochy; snáze se vyskytují ve střední a jižní části země, jako je tomu v případě želvy středomořské. Naproti tomu vodní želva pruhokrká se vyskytuje dále na severu, v regionech jako Minho, severovýchodní Trás-os-Montes nebo v národním parku Peneda-Gerês.

„Přesto jim hrozí vyhynutí, protože pozorování těchto želv jsou stále vzácnější,“ vysvětlili biologové z Palombaru.

Tento terénní průvodce vznikl v rámci projektu „Water Bridges – Ochrana vodní želvy pruhokrké“.

„Vydání tohoto průvodce je výsledkem projektu environmentálního vzdělávání, který nás přivedl do velmi zvláštního vztahu s komunitou seniorů v Mezinárodním přírodním parku Douro, což umožnilo aktivní zvyšování povědomí a návrat původních jedinců do jejich přirozeného prostředí,“ uvedl Palombar.

Průvodce také obsahuje část s prvním dichotomickým klíčem vytvořeným pro identifikaci vodních želv v Portugalsku, který pomáhá prakticky identifikovat jak druhy původní na území státu, tak i ty, které byly introdukovány.

Průvodce vodními želvami Portugalska připravili biologové z organizace Palombar – Pedro Alves, Leonor de Carvalho a Sandra Fernandes, kteří se všichni podíleli na různých projektech ochrany volně žijících živočichů, včetně těch zaměřených na původní vodní želvy. Výzkum a vypracování průvodce proběhly v letech 2025/2026 a byly financovány z programu Erasmus+ Evropské unie (EU).