Zdá se, že se mi to v poslední době stává často. Například jsem chtěl použít tiskárnu, ale došel papír. Pak došla i barva, tak jsem se pustil do hledání nové kazety, o které bych se vsadil, že bude v zásuvce mého stolu, ale nebyla tam, takže následovalo hledání. Chtěl jsem použít sešívačku, abych svázal čerstvě vytištěné listy, ale sešívačka se zasekla. Pak se mi v tužce, kterou jsem si vybral, zlomila tuha, a pero, které jsem místo toho frustrovaně vzal do ruky, mělo na konci rozmazanou špičku a zanechalo ošklivou skvrnu na mé bezvadně urovnané hromádce papírů. Později, když jsem věšela prádlo, kolíček, který jsem vytáhla z celého pytlíku, byl zrovna ten, který se zlomil, a ta zlomená část se schovala hluboko do pytlíku, kde ji asi už nikdy neuvidím, dokud z něj v budoucnu nebudu vytahovat ten úplně poslední. A to přece není ani pátek třináctého, proboha, den, kdy by se dalo očekávat, že se takové věci stanou.

Rozptýlení

Neřekla bych, že mě takové události „snadno rozptylují“, ale být taková znamená mít značné potíže udržet soustředění na konkrétní úkol, protože mou pozornost často odvádějí jiné věci. Říká se, že lidé, kteří se snadno nechají rozptýlit, často mají potíže s dokončováním úkolů a jejich mysl snadno bloudí. Přečetl jsem si to a rozesmálo mě to a napadlo mě: „Jo, to jsem přesně já.“

Zdroj: PA;

Například si stelu postel, zvednu z podlahy kapesník, pak jdu k koši a zjistím, že je plný, tak jdu do kuchyně pro další pytel na odpadky a nakonec vytáhnu ze skříňky všechny pytle, ale ta malá role, kterou hledám, se zřejmě vydala na procházku a nakonec ji najdu schovanou pod umyvadlem v koupelně. Nakonec tu roli najdu, ale pak se mi k mému rozčarování roztrhne celofánový obal, který držel pohromadě několik malých balíčků kapesníků, a všechny ty balíčky se rozsypou po celé podlaze. A úplně jsem zapomněla na postel, kvůli které se to všechno stalo. Vaření? Kolikrát jsem špatně přečetla recept a dala do mísy lžíci něčeho místo čajové lžičky, protože vlastně nedávám pozor a moje mysl už je někde jinde, u dalšího úkolu nebo u něčeho úplně jiného.

Calma Calma

Ukázalo se, že důvod, proč se necháme rozptýlit, spočívá výhradně ve vnitřních spouštěčích. Tyto spouštěče mohou mít podobu nudy, osamělosti, úzkosti, vnitřní prázdnoty, stresu nebo něčeho jiného, co se odehrává uvnitř nás. (Tolik důvodů!). Podle certifikovaného klinického psychologa patří mezi zjevné vnější rozptýlení, jako jsou neustálé notifikace na telefonu nebo hlasitá hudba souseda, a vnitřní rozptýlení, jako jsou stresové spirály, které mohou ztěžovat soustředění.


Říká se, že způsob, jak to překonat, je docela jednoduchý: pokud právě něco děláte a uvědomíte si, že se necháváte rozptylovat, má proti rozptýlení pomoci praktikování všímavosti, ale nejde o to, abyste si vyprázdnili mysl od myšlenek. Jde spíše o to, abyste si jemně všimli, kdy vaše mysl bloudí, neodsuzovali se za to a opakovaně vraceli svou pozornost zpět k aktuálnímu úkolu.

Metoda STOP

Říká se, že když pocítíte nutkání nechat se rozptýlit, zastavte se a použijte „metodu S.T.O.P.“ – Přestaňte s tím, co právě děláte. Pomalu se nadechněte, abyste se zklidnili. Pozorujte, co cítíte, nebo co vás táhne pryč od soustředění. Pokračujte ve své práci záměrně.

Takže když se zdá, že nic nejde jak má, zastavte se a resetujte se, několikrát se zhluboka nadechněte, abyste uklidnili svůj nervový systém, a pak se plně soustřeďte na jeden malý, zvládnutelný úkol, abyste znovu získali pocit kontroly.

Snadněji se to řekne, než udělá. Metoda S.T.O.P. funguje – ale u mě to funguje ještě lépe, když po ní následuje velká sklenka vína.